Proč bychom měli někdy poslechnout děti….

„Mami, Mami…!“ Slyším v neděli ráno, kdy hluboce spím. „Mami, venku je sníh!!! Hodně sněhu! Jdeme sáňkovat! Vstávejte s tátou!“

 

29.11.2020 jsme spatřili první sníh.

Nevěřila jsem, že napadne před Vánoci. A je tu! Mám taky radost 🙂 Nejmladší náš syn Naty dokáže své emoce silně prožívat a taky hlasitě 🙂 Má ze všeho radost. Slíbili jsme mu, že půjdeme ven hned, jakmile posnídáme a dokončíme uklízení (rekonstruujeme koupelnu).

Čas utíkal, stále bylo něco na dokončení.

Potom ještě příprava oběda….“Naty, počkej ještě chvilinku, půjdeme po obědě“. Věděla jsem, že to není dobrý tah, oddalovat něco, ale popravdě – chtěla jsem mít dokončené věci a taky…nechtělo se mi nikam jít. Bylo mi dobře doma. Po celém pracovním týdnu.

Uvědomovala jsem si ale, že když jsme to s manželem slíbili, tak to musíme splnit.

Nejspíš každý ví, že náladu může ovlivňovat to, jaké je počasí. Nebylo hezké, obloha byla zatažena, sluníčko nikde a tak naše aktivita byla ve stavu STOP. Museli jsme se nějak „nastartovat“.

Vyrazili jsme ven. To byla paráda!

Nejhorší je se k něčemu dokopat a jít. Když už vyjdete ven, přiznáte, že to byl ten nejlepší nápad. I když počasí nebylo ok, stačilo, když na trávě a chodnících ležel sníh. Hned bylo všechno jiné!

Ve vzduchu cítíte sníh, slyšíte sníh, když po něm stoupáte.

Uvědomila jsem si, že stačí jen malá změna, abychom se začali cítit lépe.

Tentokrát stačilo, aby začalo sněžit a svět se změnil v neskutečně krásný obraz.

Na sáňkování to nebylo, ale koulovat se šlo, udělat andělíčka na sněhu a taky prvního sněhuláka -malého, ale byl tam !!!

Opět a zase si říkám….svět je krásný, jen si ho musíme umět uvědomit.

A taky – poslouchejme děti, ony nás často navedou tam, kam bychom se sami nepodívali.