I křik může být užitečný

Křik je emocí. Pro většinu z nás negativní emocí. Křikem ventilujeme náš vztek, naše obavy, náš strach. Když někdo křičí, přirozeně se bojíme, ztuhneme, bojíme se. Nemáme křik rádi.

Proč křičíme? Abychom dostali pryč emoce. Je třeba ventilovat to, co nás trápí, uleví se nám. Nezadržujme jej.

Přemýšleli jste někdy nad tím, že křik může lidi rozdělit, ale z druhé strany je k sobě sblížit? Záleží, co křikem chceme vyjádřit.

Přišla jsem na to celkem náhodou.

Tak, jako každá máma, mám své lepší a horší dny.

 

Nejsem ideální a taky jsem člověk. Stává se, že mi ujedou nervy a místo, abych byla klidná a komunikovala s dětmi „na úrovni“ – vybouchnu a zároveň mé ovládací schopnosti selžou. Taky se mi stává, že řeknu něco, co mě následně štve a nejsem na to zrovna pyšná.

Máte stejné pocity?

 

Ale abych se vrátila k tomu, co Vám chci napsat.

Kluci mě naštvali. Nejsou už sice malí, ale to nemění nic na tom, že dokážou někdy pěkně zalézt pod kůži. Jsou tři, tudíž se stává velmi často, že zatímco dva jsou klidní, třetí má nějaký problém a ventiluje něco křikem. A následně, když se vyřeší problém toho, co má problém, začne se hádat další a tak to postupuje dál….

 

„Jsi nezodpovědný! Jsi děsný! Jak si to mohl udělat? Udělal si to schválně! Vidíš, kolik práce kvůli tomu mám?“

Všechny tyto fráze mají jednu společnou věc – jsou nasměrovány ke konkrétní osobě. Jsou obrazem chování této osoby a mají hodně silný, negativní nádech. A postupuje to dál. Protože i kdyby dítě chtělo něco říct nebo chtělo se bránit, tak bude odpovídat na stejné emoční úrovni, stejným tónem. Ihned přebírá onu negativní energii. Protože ODPOVÍDÁME TÍM, CO JSME DOSTALI.  Akce – reakce.

Každý zúčastněný se může cítit velmi zraněný. Slova bolí, dokážou být hodně silná. Můžou ovlivnit i ty nejbližší a nejlepší vztahy. Rána zůstává.

 

Na toto téma jsem napsala e-book, ve kterém objevíte, jak porozumět Vašemu dítěti díky harmonické komunikaci. Jeho téma je „23 magických vět, které musíte dítěti říct.“ Můžete si jej přečíst ZDE

 

Existuje jiná cesta? Cesta, díky které nebudete nikoho ranit a obviňovat jej?

 

Hned Vám to dovyprávím…..

Kluci mě naštvali toho dne už poněkolikáté, proto jsem vtrhla do jejich pokojíčku, nadechla se a začala křičet. Chtěla jsem jim říct, že je to pro mě „konečná“, že už nebudu klidná a chápající maminka, která jen poslouchá a snaží se v klidu vyřešit jejich problémy.

Když jsem je uviděla, můj vztek, díky kterému jsem začala křičet, se změnil, jeho forma se změnila. Začala jsem hlasitě, ale hned na to se tón mého hlasu začal uklidňovat…až byl zcela klidný.

„Naštvali jste mě a štvete mě celý den“…..začala jsem.

…..„Jsem tak vytočená, bolí mě z toho hlava, nemůžu nic kloudného udělat ani dodělat. Mám se chuť sbalit a někde daleko odejít. Mrzí mě, že jste se zase pohádali, že jsem tu musela zase jít a řešit Vaše problémy.“

 

Najednou bylo ticho.

 

Nikdo nekřičel, neplakal ani se nehádal. Nikdo se necítil ublížený. Koukali na mne a na jejich tvářích jsem viděla znepokojení a smutek. Nejspíš viděli, že jsem ovládla své emoce z posledních sil a nevybouchla jsem.

Jejich následné objetí mě zaskočilo. Byli klidní. Nejmladší měl slzy v očích.

Křik nás tentokrát nerozdělil, ale sblížil. Nečekala jsem to.

 

Pokud se stane něco, co nás vyvede z rovnováhy, nevyslovujme vůči dané osobě slova, která můžou urážet a ranit. Vykřičme pouze naše emoce.

 

Změníme tím vše, co bychom mohli ztratit.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

© 2021 Instantnistesti.cz