Nejoblíbenější destinace

Naše nejoblíbenější letní destinace je Chorvatsko. Jezdíme sem již 21 let. Naše děti i když byly miminka, cestovaly s námi autem. Jezdíme přes den, nikoliv v noci, proto to bylo náročnější. Ani jeden z našich 3 kluků nechtěl spát v autě a když už náhodou usnul, tak spánek nebyl delší než hodinu.

Nepomáhal ani Kinedryl 🙂

Moje příprava na cestu do Chorvatska s dětmi (nejdřív s jedním, potom se dvěma a následně se třemi dětmi) byla opravdu důkladná.

 

Začínala jsem jídlem.

 

Perfektně naplánovat každý den, oběd – polévku i druhý chod. Od toho se odvíjel seznam, co nakoupit. Zavařovala jsem maso, polévky, přesnídávky. Dvoutýdenní seznam jídla byl vždy dlouhý a tašky s jídlem zabíraly velkou část místa v kufru. Naštěstí máme velké 7-místné auto, takže i když manžel šílel z množství zabalených tašek, vše se vždy vlezlo 🙂

 

Oblečení.

 

Neumím balit málo věcí. Vím, že děti se snadno ušpiní. Stačí sednout ke stolu a už se někomu podaří vylít čaj, pokapat se polévkou….Takže trička, kraťasy  – balila jsem ve větším množství, pro sebe samozřejmě taky – neumím si představit chodit stále dokola ve dvou tričkách a šatech. Když už mám šaty, tak kde je nejvíc využiji?

No přece na dovolené i kdybychom bydleli na robinsonádě.

 

Hračky.

 

No, tohle byla kapitola sama o sobě. Každé mé dítě si hrálo s něčím jiným. Jeden miloval auta, druhý plyšáky a postavičky a třetí lego a vkládačky. Táhli jsme sebou hrací koberec se 20 auty, postavičky s příslušenstvím, krabice lega a dřevěné vkládačky a také různé společenské hry a knížky. A že toho bylo…

Samozřejmostí jsou i opalovací krémy, kterých množství na dva týdny pro 5-člennou rodinku bylo taky dost. K tomu má kosmetika a knížky…

 

Můj manžel je minimalista, jemu stačí plavky, tričko, kraťasy a kartáček na zuby 🙂 Naštěstí je moc hodný a když ho poprosím, tak si sebou vezme trička alespoň 3 🙂

 

K dalšímu vybavení na dovolenou patřily hry na cestu.

 

Ze začátku jsem jezdila vybavena knížkami, maňásky, cestovními hrami a stále obrácena dozadu jsem „bavila“ své ratolesti nebo také si hrála na rozhodčího, když docházelo k hádkám a neshodám mezi našimi kluky.

Mezitím jsem je krmila a stále dokola odpovídala na otázky „Kdy už tam budeme?“…

 

Pak nastal čas malých obrazovek do auta, na kterých jsme pouštěli dětem pohádky. To byl vynález! Zabavilo je to na nějaký čas, tím pádem jsme mohli klidněji pokračovat v cestě a dřív jsme byli na místě. Zastávky na čůrání, na kakání nebo jen tak byly na denním pořádku. O zvracení ani nepíšu, o tom bych mohla psát román….

 

Problémem malých obrazovek bylo to, že pouze do jedné se vkládalo cédéčko a tak se všichni koukali na stejnou pohádku. Ale co když jeden chtěl koukat stále na Prasátko Pepu a druhý na Noddyho? Třetí syn byl naštěstí trochu starší, takže mu to bylo fuk, staral se pouze o technickou stránku a vkládal a vytahoval cédéčka a poslouchal svou hudbu nebo koukal na film na mobilu.

 

Takže jsme k tomu poslouchali věčné dohadování o tom, na jakou pohádku se budou dívat.

 

Další etapa našich zážitků z cest byla, když jsme koupili každému svůj malý přehrávač, takže si každé dítě mohlo vybrat, jakou pohádku si bude přehrávat.

 

A světe div se – byl klid 🙂

 

Chvíli koukali na pohádku, chvíli si něco četli, povídali si…Už jsme neposlouchali unavené děti, ale vydržely déle a stále častěji se těšily na cesty. Taky si myslím, že si prostě na cestování zvykly. A taky v tom hrál velkou roli jejich věk.

Teď už jezdíme bez problémů, kluci jsou větší a stále víc jich zajímá okolní svět, více si povídáme o tom, co vidí…, takže je to o něčem jiném.

 

Nyní jsme opět v Chorvatsku – na poloostrově Pelješac. Jsme tu poprvé. Máme za sebou dlouhou cestu a už hodně zážitků. Bydlíme na robinsonádě, v malém zálivu, hned u moře. Kolem nás je mnoho malebných ostrůvků, racci, cikády a hlavně klid. Chceme Pelješac trochu procestovat, o čem určitě napíšu příspěvek.

 

Co je nejdůležitější nyní pro mě – načerpat energii a odpočinout si. Tak jdu na to!