Jaké byly zápisy do 1.třídy?

Jaro už je tu a tak, jako každý rok se příští prvňáčci připravují na svůj velký den, kdy se přijdou poprvé podívat do školy.

 

Minulý týden byl na naší škole den zápisů do 1.třídy.

 

Zůstala jsem ve škole a čekala na příští prvňáčky. Ten pocit, kdy připravujete ve třídě různá cvičení, úkoly, stanoviště pro předškoláčky, je nepopsatelný.

 

Vím, že se hodně píše o tom, jak by měly probíhat zápisy, z jedné strany je tendence, abychom nepřipravovali pro děti „přijímačky“, z druhé strany patřičný „zápis“ je pro některé rodiče nezbytný. Každý rodič očekává něco jiného…

 

Na každé škole je to jinak, nikde nenajdete přesné postupy.

 

Na některých školách se zápisů dítě neúčastní vůbec, přichází pouze rodič, jinde jde pouze o formalitu, kdy rodič přijde s přihláškou ke vzdělávání a zápisním lístkem, v jiných školách probíhají zápisy stylem „přijímačky“ a pak jsou školy, jako ta naše, kde se to pojalo jako dobrodružnou cestu příštího školáka.

 

 

Dle mého názoru – dítě u zápisu by mělo být přítomno. Určitě by bylo zklamané a rodiče také.

Ráda připravuji úkoly pro příští prvňáčky, jsou průnikem těch nejdůležitějších dovedností, které by mělo dítě umět po příchodu do první třídy.

 

 

Pokud dítě má ještě nějaké nedostatky,

 

ihned je to poznat, v takovém případě doporučím rodičům, na čem  by měli ještě zapracovat a jaké konkrétní kroky by měli udělat, aby jejich dítko nemělo žádné překážky na cestě 1.třídou.

 

Veškeré rady, postupy, příklady a informace jsem shrnula e-booku „Jak udělat z předškoláčka natěšeného prvňáčka.“

Tento e-book již pomohl hodně maminkám, které řešily, jakým způsobem můžou dítěti pomoci v případě nedostatků nebo jak můžou procvičovat dovednosti nezbytné pro příchod do 1.třídy.

Pokud Vás to zajímá, pro více informací klikněte  ZDE >>>>>

 

 

Můj pocit ze zápisů byl skvělý.

 

Je to nepopsatelný pocit pozorovat dítě, které je zcela nezkažené, čisté, „nepopsané“ zkušenostmi a vědomostmi. Dítě, které již některé vědomosti má, ale jsou to pouze ty základní, takové, na kterých lze v budoucnu stavět. Radost příštího prvňáčka, šťastné oči, když vidí třídu, lavice, tabuli, křídu, slabikáře, sešity….

 

Vždy si uvědomuji, jak důležitý úkol máme my, učitelky, abychom neselhaly a byly tou nejdůležitější průvodkyní na cestě vzděláním.

 

 Naše empatie je nezbytná a také chuť naslouchat, vést, pomáhat a chránit malou dětskou dušičku.

 

Je velmi důležité to, jak se dítě ve škole cítí, jak vnímá okolí, paní učitelku, kamarády, atmosféru ve třídě.

 

Od toho záleží celá jeho cesta výukou. Dítě musí důvěřovat a cítí se bezpečně.

 

A právě my, učitelé, se musíme snažit dát ze sebe maximum, abychom ochránili to počáteční dětské nadšení a udržovali jej co nejdéle.