Milí prvňáčci….

Milí prvňáčci,

 

naše 10 měsíční cesta skončila.

Setkali jsme se naposledy – Vy jako prvňáčci, já jako učitelka Vás, prvňáčků.

 

Ušli jste velký kus cesty, která ačkoliv se zdála býti klikatá, vůbec taková nebyla. Od začátku jsme se společně naladili na stejnou vlnu, každý den byl pro Vás i pro mě výzvou a novou zkušeností.

Každý den prožitý s Vámi mi poskytoval nové nápady, lehkost jejich realizace a Váš úsměv na tváři.

 

I když se mi ráno nechtělo vstávat, stačilo jít po schodech a vejít do třídy, abych se usmívala a těšila na Vaše „Dobrý den!“, „Jeéé, paní Ala jde..!“

 

Všechny ty přestávky, které jsem s Vámi strávila ve třídě, kdy jsem Vám otevírala těžce otevíratelné lahvičky na pití, kdy jsem utírala vylitý čaj, foukala bolavá kolena, hladila bolavou hlavičku a uklidňovala Vaše dětské nevinné hádky – toto vše mě nabíjelo nespoutanou energii, která mě hnala dopředu.

 

Těžce jsem nesla svou nepřítomnost z důvodu nemoci, kdy jsem se s Vámi neviděla a musely mě zastupovat jiné učitelky. A také svůj návrat a srážka s realitou – nepochopení mé práce, která někdy nezapadá do klasického systému vzdělávání…

 

 

Díky tomu jsem potkávala mnohé překážky, které jsem úspěšně překonala díky mému manželovi a také pár lidem, kteří mi vstoupili do života a posunuli mě na jiný level vědomí.

 

Ale tomu, Vy, milí prvňáčci ještě nerozumíte.

 

Pomohli jste mi usmívat se, být pozitivně naladěná, být šťastná, bojovat, být silná. Každý z Vás je jedinečnou osůbkou, ve které je tolik nádherných emocí!

 

 

Ráda jsem Vám pomáhala  a poslouchala Vaše vyprávění.

 

Díky tomu, že jste tak jedineční, jsem své rozhodnutí o odchodu z klasické školy, zatím odehnala.

 

Kam mě život posune dál, nechám se překvapit.

 

Děkuji.

Budete mi chybět o prázdninách.

 

Vaše paní učitelka Ala.