Advent – zkouška trpělivosti

 

Seděli jsme doma, za oknem bylo šero…

Povídali jsme si s manželem a dětmi a uvědomili si, že je nám doma teď dobře. Byl klid, nikdo nikam nespěchal, nikdo nevolal, nikdo nic nezařizoval. Vzpomněli jsme si, že začíná Advent. Vytáhla jsem svíčky a zapálili jsme si jednu z nich, tu největší. To bylo radosti!

Stačil jeden adventní věnec, zapálená jedna svíčka a už jsme se usmívali víc. Ten malý plamínek nám otevřel naději, čekání na Vánoce.

Kluci se vyptávali: Kdy budeme kupovat stromeček? Kdy jej postavíme? Kdy už uděláme výzdobu? Kdy budeme péct cukroví?

Mám ráda tyto otázky, mám ráda ty šťastné oči mých kluků, když se mluví o svátcích. Jsou stále stejné, jako když byli malí. Ráda pozoruji to jejich čekání a naladění. Jsou trpěliví a čekají.

Stromeček sice kupujeme v prvním týdnu prosince, ale stojí ve sklepě a čeká na tu krásnou, magickou chvíli.

Zdobíme jej den před Štědrým dnem. Ve většině domácností stojí stromeček už dva, tři týdny dřív. U nás to máme jiné – chci, aby stromeček byl něčím výjimečným, aby byl znamením, že začínají Svátky. Pustíme si koledy, zdobíme stromeček a začíná očekávání na ŠTĚDRÝ DEN.

Cukroví také pečeme maximálně týden před Štědrým dnem.

Je čerstvé a taky patří až na sváteční stůl. Takže vše u nás běží ve znamení čekání. A taky trpělivosti, která je slabým chrakteristickým rysem většiny dětí.

Umění „čekat“ je v poslední době velice obtížné.

Málokdo si to připouští. Stále se za něčím ženeme, když něco chceme, hned si to koupíme, když někomu voláme a nedovoláme se, máme tendenci se vztekat, jak je to možné, že nám nezvedá telefón. Když čekáme na někoho nebo na autobus, tramvaj, metro a opozdí se, jsme rozladěni. Jedeme autem, někdo před námi jede pomaleji nebo stojíme v zácpě – jsme nervózní.

Chybí nám trpělivost.

My jsme příkladem pro naše děti. Kopírují nás. Napodobují vzorce chování. Pokud jim začneme kupovat různé věci, které momentálně chtěji, začneme v nich pěstovat onu netrpělivost a máme o problém postaráno.

 

Zkusme se zamyslet – kdy jsme naposledy podpořili netrpělivost našich dětí? Ať už naším chováním nebo tím, že jsme dítěti hned splnili jeho přání (koupili jen tak nějakou věc nebo třeba sladkost), abychom měli „klid“ a nedostávali se do sporu?

 

Je skvělé rozvíjet trpělivost u dětí. Pomáhat jim na té cestě, podporovat čekání. Stačí začít u malých věcí. Můžete to odstartovat třeba hned – čekáním na stromeček 🙂 Podpoříte umění čekání….čekání na nejkrásnější svátky v roce.

Zkuste to a uvidíte, že Vaše děti najdou v sobě ještě intenzívnější emoce prožívání radosti!

Podělte se Vašimi zkušenostmi, jak Vaše děti pracují s trpělivostí?