Mějte svůj perfekcionismus pod kontrolou

Jsem perfekcionistka.

 

Je to dobrá nebo špatná stránka osobnosti?

Pomáhá v životě nebo jej komplikuje?

Je člověku lépe a dosahuje díky tomu snadněji svých cílů?

 

 

To jsou otázky, které mi procházejí hlavou nyní, když ležím doma a jsem nemocná.

 

Právě tato stránka mého já – perfekcionismus – mě nejspíš dohnala k nemoci. Vím, že duševní stránka má velký vliv na naše zdraví. Všechno to znám, všechno to vím. Již dlouho se zajímám o psychosomatiku. Jenže nestačí jen vědět. A je to sakramentsky těžké řídit se tím v praxi.

 

Školní rok jsem nastartovala s prvňáčky, na které jsem se moc těšila. Od prvního dne jsme najeli se stoprocentním nasazením na výuku, učili jsme se vše nové. Zvykali jsme se na sebe, zpívali, tančili, chodili na procházky, poznávali jsme nová písmenka, slabiky, čísla…

 

Ve škole jsem trávila dlouhé hodiny, abych si připravila pomůcky na další den.

 

Potom doma, večer, jsem vymýšlela nové aktivity, abych dětem co nejvíc zpestřila výuku. Seděla jsem do noci, pracovala jsem i na našem eshopu, tudíž spát jsem chodila kolem 1.00. Budíček v 6.00 nebyl zrovna ten nejlepší začátek dne.

 

Každý den jsem byla vyčerpaná a na myšlenku, že budu ráno opět vstávat v 6.00 klesala moje nálada k bodu 0. Zachraňovaly vše děti ve škole, stačilo, když jsem přišla mezi ně, už mi bylo líp. Měla jsem pocit, jako by mi někdo píchnul adrenalin, já učila, mluvila, zpívala, běhala a skoro létala. Jen po návratu domu jsem se stávala smutnou a zvadlou labutí.

 

Doma na mě čekaly své vlastní děti se svými problémy a manžel. Snažila jsem se vše, co mi ještě zbylo, věnovat rodince. Vařila jsem každé odpoledne, k večeru jsem cítila, že je toho na mě moc. Sednout si nebo lehnout mě ani nenapadlo, jelikož jsem musela usednout k práci a opět pracovat až do noci…

 

Uvědomovala jsem si, že to za chvíli přepísknu, ale jela jsem dál.

 

 

I když ve škole se vystřídaly všechny děti s nemocemi, stejně tak mé kolegyně s nachlazeními, já jsem odolávala a byla zdravá. Co mi nejvíc vadilo a ubližovalo psychicky, byl stále větší nápor na učitele a děti ohledně kovidové situace a hlavně kolektiv stejně a dle mého názoru nesprávným směrem  „smýšlejících“ kolegyň. Toto téma nechci rozvíjet, nerada bych, aby mi smazali web…

 

 

Při první možnosti volna jsem neváhala a koupila letenky k moři.

 

 

Moře je má nabíječka. Koncem října jsme tedy odletěli s manželem a synem (další dva synové museli zůstat doma) na malinký řecký ostrůvek, kde se točila Mamma Mia, o čem jsem napsala >>> v tomto článku.

 

Po návratu jsem ještě skoro dva týdny fungovala, měla jsem sice více energie, ale vzápětí mi ji sebrala nervozita před návštěvou vedení, před hospitací. Nemám to ráda. Raději bych byla, kdyby přišli neohlášeně. Přežila jsem to. Děti byly pochváleny, já také, což mi samozřejmě udělalo velkou radost.

 

Tentýž den odpoledne po návratu z práce jsem ulehla s horečkou.

 

V noci jsem již nemohla spát, bola mě hlava, svaly, kosti. Měla jsem zvýšenou teplotu 37.8. Druhý den ráno jsem se nemohla zvednout, jen jsem spala. Volala jsem doktorce. Napsala mi nemocenskou. Bylo mi bídně, postel se stala mým kamarádem. Nohy, záda, prostě celé tělo bolelo ukrutně. Spala jsem celý den, druhý den také a třetí den jsem záhadně přestala cítit vůně…

 

Hm…tak už vím, navštívil mě kovid. Testy mi to potvrdily. Nyní mám 5. den, polehávám, rodinka je se mnou doma v karanténě a musím říct, že už je mi líp. Ale stále nic necítím a jsem hodně slabá. Mám před sebou ještě dost dnů na to, abych se dala do pořádku a taky na to, abych promyslela to, jakým směrem se bude ubírat můj perfekcionismus.

 

 

Je třeba zvolnit a dělat jen to, co je nutné.

Člověk se musí především dívat na své potřeby.

Je zbytečné dělat věci proto, abychom se někomu zavděčili.

Člověk má poslouchat volání svého těla.

 

 

A to nejdůležitější, co mě oslovilo a perfektně sedí je:

 

„STRES, ÚZKOST A DEPRESE VZNIKAJÍ, KDYŽ ŽIJEME, ABYCHOM USPOKOJILI OSTATNÍ.“ Paulo Coelho.

(Já bych tam vyměnila slovo deprese – za nemoci.)

 

 

A závěr musím napsat – perfekcionismus zabíjí pozitivní energii.