První pero pro prvňáčka

„Tak co, už píše Hanička perem?“

 

Toto je častá otázka rodičů, kteří se baví mezi sebou, po cca 3 měsících výuky. Na každé škole je to jiné, proto se tyto otázky docela často vyskytují. Když jste kupovali školní potřeby pro svého prvňáčka, mnoho z Vás hledalo v obchodě vhodné plnící pero, častokrát ještě před tím, než jste dali do košíku tužku. Až potom jste si vzpomněli, že bohatě stačí tužka a čas na psaní perem je ještě hodně vzdálený.

 

Pamatuji si, když byli mí synové v první třídě.

 

Byli netrpěliví a jediným jejich přáním bylo psát perem. Každý z nich měl stejnou paní učitelku. (bohužel, nebyla jsem z toho nadšená… ale o tom napíšu až někdy jindy).

 

Nelíbilo se mi, že pero dostávaly děti postupně podle toho, jak krásně kdo píše. Samozřejmě první dostaly pero všechny holčičky. Bylo jedno, jak psaly, jak na tom byla jejich ruka, zda byla uvolněná či nikoliv. Prostě to byly holčičky. A bylo to stejné u každého z mých synů. Kluci prostě měli smůlu.

 

Pouze jednou jsem se učitelky zeptala, proč tomu tak je, že po měsíci, kdy už holčičky psaly perem, kluci ještě nemají dovoleno. Odpověď byla dost chaotická, každopádně směřovala k tomu, že mají „za ušima“ a když budou hodní, tak dostanou pero za odměnu. (kdyby tu byl smajlík s koulejícíma očima, tak jich tu vložím deset).

 

Můj prostřední syn Mateo to prožíval nejvíc. Je levák a byl ve třídě jediným, kdo psal levou rukou. Proto byl poslední, který dostal „povolení“ psát perem. Odůvodnění? „Jsi levák. Nepíšeš pravou rukou, jako všichni. Leváci nepíšou hezky a když začneš psát perem, bude to ještě horší.“. Tečka.

 

(Další podpásovka. A bylo jich hodně. Mému introvertovi to sebevědomí moc nezvedlo…).

 

Každopádně – věděla jsem, že touto cestou nikdy nepůjdu.

 

Prvňáčkům nikdy nebudu dávat pero postupně tak, abych si vybírala komu jej dovolím a komu ne.

 

Počkám, až všechny děti budou „připraveny“. A pak jej dostanou VŠICHNI NAJEDNOU.

 

 

A co je to vlastně – být připraven?

 

 

Když si dítě vezme poprvé pastelku a začne kreslit různé klikyháky, čárky…má ještě nejistý a nesprávný úchop a nerovnoměrně rozložený tlak na psací potřebu. Postupně se učí správně držet a díky tomu úchop začíná být korektní, ruka je uvolněnější a i přítlak na pastelku či tužku není až tak velký.

 

Můžete pozorovat sešity dětí – vidíme rozdíly, kdy dítě hodně „tlačí“ na tužku nebo písmo je úhledné bez přítlaku.

 

Děti, které hodně tlačí, stěžují si na bolest ruky, prstů. Tudy cesta nevede. Proto jsou velmi důležitá uvolňující cvičení prováděná ve škole, ale také doma s rodiči. Správné sezení u psaní úkolů, loket položený na stole, nehrbit se, sedět s nohami na podlaze a hlavně – nesedět na otočné židli!

 

Mí prvňáčci už mají spočítané dny, kdy jej dostanou. Dělají velké pokroky, ještě počkám na pár z nich a potom bude VELKÝ DEN! Všichni začnou psát perem. Bez rozdílu. Všichni najednou!

 

Jaké pero doporučuji?

 

Každopádně budu doporučovat pero trojúhelníkového tvaru s hrotem a s iridiovou kuličkou. Zajišťuje rovnoměrné spouštění inkoustu a stejnoměrnou stopu písma. Na bombičky.

Tím, že má hrot, nedovoluje dítěti na něj tlačit. Pero se pohybuje jemně a dítě se takto učí kontrolovat svou ruku a tím pádem i přítlak. Předchází únavě ruky.

 

Proto, dle mého názoru, by měly děti v první třídě psát perem s hrotem a ne obyčejným kuličkovým nebo gumovacím.

 

A jak to bude vypadat v mé třídě, když začneme psát perem? Už si to můžete přečíst ZDE.